Fáze drogové závislosti a jak dotyčnému pomoci
Každý člověk závislý na drogách si projde několika fázemi své závislosti. V jiné situaci je, když s braním drog teprve začíná, a naopak jinak je na tom člověk, který bere drogy každodenně už několik let.
V tomto článku Vás s těmito fázemi seznámíme.
1. Experimentální fáze
V této fázi drogová kariéra dotyčného začíná. Patří sem první užití drogy, užívání si pozitivních účinků, které droga přináší, a zároveň s minimálními negativními účinky (pokud nedojde k předávkování).
Účinky se liší podle toho, jakou drogu dotyčný užívá.
Pokud jde o opiáty, například heroin nebo oxykodon (OxyContin), tak dotyčný netrpí stresem, vše ho baví, svět vnímá s nadhledem atd.
Pokud jde o stimulanty (například pervitin nebo kokain), tak člověk uvítá větší množství energie například na tanec v klubu, nebo i na práci, lepší náladu, větší sebevědomí atd.
U všech drog platí, že pokud se dotyčný nepředávkuje, tak mu nyní drogy život zlepšují, zkvalitňují.
V této fázi ještě není těžké utajit před okolím, že člověk bere drogu. Je to poznat jen náznakově – časté střídání nálad, euforie, laxní přístup k problémům. Droga v této době ještě nedává najevo žádné negativní účinky, člověk tedy může být přesvědčený, že výroky o škodlivosti drog jsou jen výmysl na odstrašení.
Člověk také v této době ještě nepocítí takovou finanční zátěž, jelikož mu stačí k uspokojení malé dávky drogy. Také v práci nebo ve škole zatím člověk nemá žádné problémy, ba naopak, vlivem drogy se mu může dařit lépe, má totiž na práci více energie, díky některým drogám může být soustředěnější a lépe mu může fungovat paměť atp.
Droga také v této době ještě spolehlivě pomáhá „utápět“ problémy a unikat z reality do ideálního světa, kde problémy neexistují.
Přestože je v této fázi ještě relativně lehké přestat (nevytvořila se ještě fyzická ani psychická závislost), u pozdějších závislých lidí se stane, že si neuvědomí, že by neměli v užívání pokračovat, jelikož vnímají jen pozitiva, které jim droga přináší. Dotyčný bohužel neodhadne, že je opravdu blízko problémům a že by bylo vhodné v braní drog nepokračovat.
V případě ale, že člověk v této době přestane, je u něj velmi důležitá příprava na nejrůznější těžké situace, které jej později v životě čekají, protože jinak by se k braní drog vrátil.
V této fázi naštěstí zpravidla není třeba pobytová léčba v nemocnici, ideální forma je začít chodit do terapie, ať už k psychologovi/psychoterapeutovi, nebo začít chodit na setkání Anonymních narkomanů.
Nicméně existuje velké množství lidí, kteří nemají takové předpoklady stát se závislým (nemají to dané geneticky, nemají v tu chvíli závažné problémy, nebo nemají špatnou psychiku atp.), kteří v této fázi zůstanou, nezačnou užívat častěji a přitom nepotřebují ani žádnou vnější pomoc. Zkrátka si uvědomí, že si ten například heroin nebo pervitin zkusili a že to stačí, protože jinak by mohli skončit špatně. Chce to ale mít silnou vůli, aby například ten skvělý příjemný pocit euforie, štěstí a klidu po heroinu nechtěli zažít znovu a nekoupili si další dávku.
2. Sociální užívání
Této fázi se také někdy říká „víkendové braní„. V této fázi se již začíná projevovat závislost (myšleno psychická) a droga už začíná být zdrojem problémů. Droga se už musí brát pravidelněji, ve větších dávkách. Daný člověk si však ještě myslí, že má braní drogy pod kontrolou, a že s ním může kdykoliv přestat. Dotyčný narkoman/toxikoman tedy ještě nebere každý den, ale třeba každý víkend nebo každý druhý týden.
Droze se v této fázi začíná přizpůsobovat denní cyklus a rovněž přátelé, protože člověk, který bere drogu, už si nemá co říct se svými bývalými přáteli a hledá si nové mezi narkomany.
Velkým problémem v tomto období se stává škola či zaměstnání. Člověk již začíná být drogou otupován a zhoršují se jeho schopnosti přemýšlet a pamatovat si, a proto se snižují jeho pracovní čí studijní výkony.
Dotyčný začíná potřebovat na drogu více času, například je o víkendu „na tahu“ na pervitinu, ale v pondělí ráno je po této „jízdě“ bez energie, zaspí do práce/školy atp.
Když už do práce jde, nejraději by tak někdy udělal pod vlivem drogy. Pokud tak udělá, můžeme mít problémy s tím, že si okolí všimne, že s ním je něco jinak, že má jiné realce, následkem toho může přijít o práci nebo být vyhozen ze školy.
Aby člověk před okolím skryl, proč se někdy chová jiným než běžným způsobem, je donucen často lhát nebo se vymlouvat, vymýšlet si. Množí se rovněž konflikty s okolím – s rodinou (časté pozdní příchody domů), s kolegy nebo učiteli (nevyspalost, nepřipravenost či naprostý nezájem), se spolupracovníky a přáteli (ztráta společné řeči, zájmů, koníčků).
Člověk v této fázi často hledá pomoc u osoby, která je mu blízká nebo jí důvěřuje, ale většinou neřeší problém se závislostí, ale problém s tím, jak nemít spory s rodiči, sourozenci, partnerem/partnerkou, učiteli, nebo kolegy. Neuvědomuje si totiž naplno, že je to braní drog, co mu problémy působí, nemá to plně v sobě zpracováno a sobě samotnému přiznáno.
Rovněž přichází v této fázi určité zdravotní problémy. Často se jedná o: nespavost, nechuť k jídlu, bolesti hlavy, agresivita, bolest celého těla, deprese či stres.
Abychom člověku v této fázi pomohli, je zcela zapotřebí, aby získal náhled na svojí situaci. V této fázi bych již doporučil sezení s odborníkem na závislosti. Dotyčný totiž již bude zažívat pro závislost typickou chuť na užití drogy, tzv. craving. S tím je důležité se naučit pracovat, naučit se, jak chutě zvládat bez fetování.
Pomoci tedy může psychiatr nebo psychiatr, který se zabývá léčbou závislostí, nebo případně přímo adiktolog, nebo pacientské skupiny (třeba Anonymní narkomani).
3. Každodenní užívání
V této fázi již člověk ztrácí kontrolu nad drogou a svojí závislostí. Celý jeho život se začíná točit kolem drogy, myslí jen na to, kdy si dá příští dávku, a drogu užívá každý den. Vše se tím pádem podřizuje droze, denní režim, náplň dne, často i morální hodnoty, zaměstnání, přátelé.
Jak člověk užívá každodenně, tělo si začíná již na drogu zvykat a postupně se zvyšuje tolerance, tj. je potřeba stále větší množství drogy k dosažení požadovaného účinku.
V tomto období se často dostavují už i finanční problémy. Na závislost se buď přijde a dotyčný je vyhozen ze zaměstnání nebo školy, nebo se sice na závislost nepřijde, ale i tak plat přestává stačit na to, aby pokryl výdaje za drogy.
Získávání peněz na drogy je v tomto období různé, někteří začnou více pracovat, ale většina se často uchyluje ke krádežím, podvodům či prostituci.
Veškeré problémy je schopný člověk v této fázi řešit už jedině drogou, čímž se dostává do hlubších a hlubších problémů, které často vedou až k vyloučení jedince z rodiny, zaměstnání, školy, kruhu přátel na okraj společnosti.
Například má problémy s dluhy, je z nich ve stresu, ale aby si od stresu ulevil, tak užívá více drogy.
Zároveň ale zažívá pocity viny, že užívá drogy, často se za to již i stydí. Aby překonal tyto nepříjemné pocity, užívá znovu svoji drogu.
V této fázi se už mnoho lidí snaží přestat, ale sami již toho nejsou většinou schopni. Dotyčný již má rozvinutou fyzickou závislost, tzn. prožívá absťáky při vysazení drogy, ty ho vedou k dalšímu užívání.
Návrat do normálního života je již velmi náročný, člověk má už úplně jiný žebříček hodnot, přátele, jeho rodina ho už často zavrhla a jeho závislost k droze je již velmi silná.
Pokud člověku v tomto stádiu chcete pomoct, je opět třeba, aby získal náhled na vlastní situaci – to ho přesvědčí, aby se šel léčit. Již to ale nebývá tak těžké jako v předchozích fázích závislosti, protože už sám začíná negativní stránky pomalu vidět. Bohužel problém u něho je často, když s léčbou skončí, protože je již na drogu psychicky tak fixovaný, že nedokáže žít bez ní – vidí jí všude, překonává pomocí ní jak těžkosti všedního dne, tak i další životní stresy. Proto je při léčbě i po ní velmi důležitá kvalitní psychoterapie.
Aby se dotyčný závislosti zbavil, můžeme v této fázi uvažovat buď o ambulantní formě léčby, nebo o pobytové formě léčby v psychiatrické léčebně/nemocnici.
Před zahájením léčby je třeba projít si tzv. detoxem – detoxifikací, vysazením drogy. Pokud dotyčný užívá látku, která způsobuje fyzickou závislost, tj. např. opioidy jako je heroin, morfin, oxykodon, nebo benzodiazepiny, nebo alkohol, bude detox velmi nepříjemný, protože se dostaví odvykací stav, absťák. Při pobytové léčbě v psychiatrické léčebně/nemocnici je to již obsaženo součástí pobytu, zkrátka na začátku pobytu v léčebně si dotyčný projde detoxem. Ambulantní forma může být formou pravidelných návštěv odborníka na závislosti, nebo terapeutických skupin pro závislé, nebo případně někteří dochází čistě jen na setkání Anonymních narkomanů. Než se začne s ambulantní léčbou, je třeba si vysazením drogy také projít, přičemž někteří závislí tak učiní sami doma, jiní nastoupí do psychiatrické léčebny a drogu vysadí tam. Rozhodnutí, zda si projít detoxem v nemocnici, nebo to zvládnout sám doma, si musí každý udělat, přičemž záleží na tom, jak silný absťák dotyčný bude mít, v případě silného fyzického absťáku mnohdy nezbývá nic jiného, než do psychiatrické léčebny nastoupit. Pokud dotyčný bude mít absťák slabší, nebo bude trpět jen psychickými obtížemi (například při užívání pervitinu), tak se dá zvládnout doma.
4. Užívání k dosažení normálu
Toto je poslední fáze závislosti a často končí smrtí předávkováním čí naprostým selháním organismu. Droga již uživateli v této fázi nic nepřináší, je pro něj jen úlevou od fyzické i psychické bolesti. Dávky již jsou pro tělo téměř na hranici snesitelnosti, jsou však také jedinou věcí, která je schopna ho udržet při životě. Veškerý život a myšlení jedince se v této fázi točí kolem užívání drogy a jejího získání. Právě se získáváním bývá velký problém, jelikož člověk je již velmi vyčerpaný a rovněž jeho pobyt v bídných sociálních podmínkách se na něm začíná promítat (vychrtlé a neudržované tělo, roztrhané oblečení, na kůži stopy od vpichů). Člověk se neštítí udělat cokoliv pro získání drogy – krádež, prostituce, ale klidně i vražda. Trestná činnost je v této fázi již prakticky nevyhnutelná.
Bohužel jedinec si ještě pamatuje, jak příjemná byla aplikace drogy v 1. fázi a snaží se o navození stejného stavu, ale marně. V případě, že drogu nedostane, nastává silný odvykací stav, abstinenční syndrom, absťák, který se projevuje různě, v závislosti na používané droze. Jde například o zimnici, bolest celého těla, agresivitu, stres, deprese, absolutní vyčerpání, halucinace a další.
Z této fáze již téměř není možné, aby se člověk vymanil vlastní vůlí, je jednoznačně nutná pomoc zvenčí. Tato pomoc jednoznačné musí zahrnovat 1. zvládnutí absťáku v nemocnici, 2. pobytovou léčbu v nemocnici nebo komunitě. Celkově může pobytová léčba při již takto rozvinuté závislosti trvat od pár měsíců klidně po roky strávené v terapeutické komunitě.
Dá se tato poslední fáze zvládnout bez pobytu v nemocnici? Ano, dá, nicméně pravděpodobnost, že abstinence vydrží alespoň půlrok, je extrémně nízká.
Najdou se lidé, kteří i přes obrovskou pomoc zvenčí, přes mnoho pobytů v psychiatrických léčebnách stejně mají problém abstinenci udržet. Pokud dotyčný užívá opioidy, je možné zkusit ještě substituční léčbu, což je nahrazení ilegálně obstaraného opioidu opiodem předepsaným od lékaře. Používá se k tomu metadon nebo buprenorfin. Pokud již má dotyčný za sebou pokusy o abstinenci a je závislý na opiátech/opioidech, může i toto být pro něj možnost.
Přejeme Vám, abyste se Vy nebo Vaši blízcí nikdy do poslední fáze nedostali. Pamatujte ale, že užívání drog do ní vždy směřuje. Lepší je tedy drogy vůbec neužívat.
